AEROBIC S DRAHOMÍROU TONOVOU

ORIENTÁLNÍ TANEC  

Způsob pohybu v orientálním tanci dává ženě možnost přijmout své tělo.

Orientální tanec je příjemný a zábavný způsob jak dosáhnout pěkné postavy, vyžaduje ovšem pravidelnost. Pravidelností docílíte rozvinutí krásy a radosti z pohybu spolu s vnímáním hudby. V běžném životě se výsledky projeví např. lepším držením těla, ladností chůze, zjemněním pohybů. Tancem můžete ve svém půvabu rozkvést.

Náplní kurzu je výuka a procvičování jednotlivých prvků, jejich spojení v kombinace, dále spojení těchto kombinací do celku - choreografie, která respektuje charakter hudby (rytmus, náladu…) Výsledkem je harmonický projev – tanec.

Většina pohybů vychází ze středu těla. Páteř je pevnou osou, kolem které krouží pánev a hruď. Při pohybu zvaném shimmy, pánev či hruď vibrují. Tyto vibrace uvolňují pánevní a ramení pletence. Pohyby se šíří tělem v rytmických vlnách, tělo samo se stává tanečním prostorem, tanečnice tančí uvnitř vlastního těla. Krása tance spočívá ve schopnosti izolovaně ovládat své svaly. Jednotlivé pohyby pomáhají tělo uvolnit, pročistit, zbavit se napětí, stresu a toxinů. Vláčné pohyby posilňují pánevní a břišní svalstvo, procvičují páteř a spolu s protahováním a posílením těla získáte pružné a vytvarované svaly, zlepšíte koordinaci pohybů a radost z každého nově zvládnutého prvku vám zvýší sebevědomí. Základní postoj, z něhož vycházejí pohyby, tanečnici spojuje se zemí. Tanec zvyšuje vnímavost k vlastnímu tělu a naučí tanečnici přijímat své tělo a vážit si ho.

• v tanci nejste omezeni žádnou věkovou či váhovou kategorií
• tanec je relaxací fyzickou i duševní
• tanec přirozeně tvaruje postavu

Orientální (břišní) tanec se objevuje již v dávných kulturách Orientu, Indie, Středního východu a je zřejmě nejstarším tanečním stylem. Tančil se v prostředí mezi ženami jako součást starověkých rituálů k oslavě bohyně plodnosti. V tanci se vzájemně promísily prvky mnoha rozmanitých kultur, zvyků a tradic, setkáváme se zde s indickými, perskými, španělskými prvky, proto i název není jednotný. Označení pro orientální tanec je take břišní tanec či tanec východu. Ve středověku se tanec díky kočovníkům pocházejícím z Indie rozšířil po celé Evropě, ale u evropského obyvatelstva nezapustil kořeny. Mezníkem bývá označován rok 1893, kdy se v Chicagu konala světová výstava, na které poprvé vystoupila orientální tanečnice Malá Egypťanka a skupina Middle East Dance. Jejich vystoupení vzbudilo velký zájem, veřejnost byla šokována i fascinována zároveň. Později Hollywood začal točit pohádky ve stylu Tisíc a jedna noc a začátkem 60. let minulého století vznikaly v U.S.A. první školy orientálního tance, jejichž počet vzrůstal. Díky ženám amerických vojáků v Německu se v 70. letech minulého století orientální tanec v Evropě usadil natrvalo. V Čechách a na Moravě se orientální tanec prosadil ke konci 20. století.